Zpět na "CESTOVÁNÍ"

Léto '96


       ...viděli jsmeMont Blanc a na kolech "projeli" úplňkové Benátky. 

    Jeli jsme na 3 Trekkinzích značky Eska, dva starší, klasické růžové, jeden nový v záběhu. Bez speciálních úprav, pouze na řídítka přidány "rohy" a jednoduché nosiče z drátu na spacák. Na kolech jsme vezli každý asi 18 kg nákladu, z velké části jídla, takže se hmotnost v průběhu cesty snižovala. Vezli jsme s sebou plynový vařič Camping Gaz, bajonetový ventil, ale pokud to bylo možné (a taky když nám pak došel plyn), vařili jsme na ohni. Sehnat náhradní láhev s bajonetovým ventilem v Itálii bylo téměř nemožné. Velkou část potravin jsme vezli z domu, kupovali jsme hlavně pečivo a těstoviny. Vezli jsme také dva lehké kanystry na vodu. Vodu jsme sháněli přes den podle potřeby do láhví na pití, k večeru větší množství na vaření a táboření. Na spaní jsme měli lehké alumatky (150 g každá), obyčejné těžké (1.5-2 kg) spacáky a skvělý stan Beskyd (3.1 kg) pro 2-3 lidi s předsíňkou od firmy Jurek S+R. Spali jsme někdy pod širákem, někdy ve stanu (když už se nám ho chtělo stavět). 

    Stránka je ovladatelná intuitivně, nicméně návod k použití a vysvětlivky jsou pro jistotu tady

Ještě jedna poznámka k obrázkům v textu: ten, kdo se pročte až k neděli 18.8, se dozví, proč nejsou fotografie od začátku. 

Mapa cesty 9.8.19969.8.1996, Pátek Itinerář Na plně naloženém kole jsem dojel na vlak do Zábřeha na Moravě. Odtud to bylo po železnici do Chebu 426 km. V české Třebové přistoupili mí dva bratranci. Do Chebu jsme dorazili po západu slunce. Vyzvedli jsme kola, naložili náklad a už za tmy dojeli za město směrem k hranicím se SRN. Mezi odbočkami k nočním klubům nabízejícím radosti jiné, než jsme hledali my, se těžko hledalo místo k utáboření. Nocovali jsme asi 2 kilometry od hranic.

Mapa cesty 10.8.199610.8.1996, Sobota Itinerář Ráno jsme cestou na hranice koupili kilo cukru. Při přerozdělování, kdo má co nakoupit, se na něj zapomnělo. Z nejbližšího nádraží v Německu, Marktredwitze, jsme celý den cestovali vlakem přes Nürnberg, Augsburg, Ulm, Ravensburg, Friedrichshafen, Singen, Konstanz, celkem 644 km. Do Kostnice jsme dorazili v noci. Stanovali jsme na fotbalovém hřišti na Švýcarské straně kousek za městem, chytla nás bouřka a stan jsme stavěli už za deště.

11.8.1996, Neděle Itinerář Ráno bylo krásně teplo, Mapa cesty 11.8.1996svítilo slunce. Vrátili jsme se do Kostnice. Prohlédli jsme si město a přístav a ještě před polednem jsme vyrazili směrem na Wintherthur. Jeli jsme podél dálnice po stezce pro cyklisty. Krajina byla samý kopeček, podobná té u nás na Severní moravě, ale dálnice vedla skoro po rovině. Wintherthur jsme přejeli nejkratší cestou a spali jsme blízko dálnice u kukuřičného pole někde mezi Wintherthurem a Zürichem. K večeru se zatáhlo. Na večeři byly špagety vařené na ohni. 

Mapa cesty 12.8.199612.8.1996, Pondělí Itinerář K ránu pršelo, přenesli jsme stan a sušili jsme se pod dálničním mostem. Marně jsme čekali, že se počasí umoudří. Vyjeli jsme za deště, k poledni sice na chvíli přestalo pršet, ale v Zürichu (406 m.n.m.) nás chytla další průtrž. Odpoledne vysvitlo slunce. Prohlédli jsme si Zürich, podívali se na něj z ptačí perspektivy Grossmünsterské věže (takové obyčejné město, samá střecha...) a k večeru jsme vyrazili směrem na Zug, přes Zug a Cham po břehu Zušského jezera. Jelo se v pohodě, po cestě nebylo žádné větší převýšení. Nocovali jsme u sušírny ovoce několik vesnic před Luzernem. Na večeři byla na ohni uvařená ovesná kaše s ostružinami, kterých byly plné keře. Musel jsem je vybírat mezi přezrálými, asi je ve Švýcarsku nikdo netrhá. 

Mapa cesty 13.8.199613.8.1996, úterý Itinerář Ráno se mračilo, přesto jsme vyjeli, dvakrát nás chytla sprška, pak jsme několik hodin čekali na autobusové zastávce, až přestane pršet. Za občasného mrholení jsme prakticky po rovině dojeli do Luzernu (436 m.n.m.) a za deště prohlédli památky. Kolem poledne přestalo pršet a tak jsme vyjeli po břehu Vierwald-Stätterského jezera, minuli Schwyz, projeli Altdorf (458 m.n.m.) a fantastickým údolím na Andermatt do hrozného kopce místy tlačili, místy popojížděli. Spali jsme před jakýmsi městečkem před odbočkou na Wassen. K večeru bylo zataženo a od říčky kousek od stanu šel chlad. 

14.8.1996, Středa Itinerář Opět deštivé počasí, pokračovali jsme Mapa cesty 14.8.1996údolím do kopce, viděli vodopády u elektrárny, projeli Andermatt (1447 m.n.m.) a začli stoupat na Furkapaß (2436 m.n.m.). Na jinak liduprázdné silnici jen občas projelo v protisměru auto nebo motorka, naším směrem nic. Nepršelo sice celou dobu, jednou skrz mraky i vykouklo sluníčko, ale jinak bylo oblačno a sedlo Furka se před námi schovalo do mlhy. Zvuk kravských zvonců z mlhy dával tušit, že projíždíme mezi pastvinami. Na sedle byla hustá mlha. Spali jsme na těžce nalezeném kousku nepodmáčené země necelý kilometr od ledovce, v noci byla pěkná zima. Za tento den jsme udělali převýšení přes +1500 m. 

Mapa cesty 15.8.199615.8.1996, čtvrtek Itinerář Ráno pěkně pršelo. Na sedle byla stále mlha. Sjeli jsme o kousek níž ke vchodu do ledových jeskyní. Na žádost jistých optimistů z řad členů výpravy jsme čekali na změnu počasí k lepšímu. Marně. Za deště jsme sjížděli dolů, převýšení asi -1480 m. S klesající nadmořskou výškou se notně oteplilo, mraky zmizely a my jsme se v nejbližším městečku na parkovišti při obědě sušili na sluníčku. údolím Rhône cesta rychle ubíhala. Ráz krajiny se zcela změnil. Projeli jsme Brig (648 m.n.m.). Místo na utáboření jsme hledali poměrně dlouho, nakonec jsme spali v borovém hájku u města Sierre.

Mapa cesty 16.8.199616.8.1996, Pátek Itinerář Počasí skvělé, z mírného kopce údolím Rhône jsme mezi vinicemi kolem Sionu dojeli až do Martigny (474 m.n.m.). Odtud jsme ve žhavém odpoledním slunci stoupali do hrozného svahu na Col de la Forclaz (1526 m.n.m.). Z Col de la Forcalz byl krásný výhled na západem slunce zbarvený masiv Mont Blancu. Nocovali jsme pod sedlem v Trientu, místo k přespání se opět nehledalo snadno a nakonec jsme spali na louce rozdupané (nejen rozdupané) od krav.

17.8.1996, Sobota Léto '96 s mapamiItinerář Ráno svítilo slunce. Přejeli jsme francouzské hranice a zpočátku do mírného, později do prudšího kopce, který se nám po zkušenostech z předešlých dnů zdál být úplnou rovinou. Masiv Mont BlancuPřes Col des Montets (stoupání asi +1100m) s překrásným výhledem na poledním sluncem ozářený masiv Mont-Blancu jsme dojeli až těsně před letovisko Chamonix du Mont-Blanc (klesání asi -500m) do vesničky "les něco" (1045 m.n.m.). Tady jsme nocovali na zahradě u hodného starého pána, jednoho z mála trvalých obyvatel vesničky žijící turistickým ruchem. Ještě týž večer jsme se byli pěšky podívat do Chamonix (1037 m.n.m.) na lanovku na l'Aiguille du Midi.

Lanovka na l'Aiduille du Midi18.8.1996, Neděle Itinerář Počasí stále vynikající, viditelnost vyjímečná, hned ráno jsme (lenoši, takže stopem) dojeli do Chamonix, koupili lístky a vyjeli lanovkou s nejdelším závěsem bez podpěry na světě(?) na l'Aiguille du Midi (3842 m.n.m.). Odtud byl skvělý výhled, kam jen si oko přálo. To se nedá popsat, to se prostě musí vidět. Jaromír hodně fotil a pak jsme někdy během návratu dolů (lanovkou) ztratili první film. Nabiti dojmy jsme si prohlédli městečko Chamonix a snažili se najít cestu, po které zítra vystoupíme na le Brévent, odkud bude skvělý pohled na Mont-Blanc. Ve stanici lanovky na le Brévent jsme dostali přibližnou mapku okolí Chamonix. 

19.8.1996, Pondělí Itinerář Ráno bylo hezky, a tak jsme pěšky vyrazili do Chamonix (1037 m.n.m.) a odtud po turistické stezce na le Brévent (2528 m.n.m.). Cestou nás spalovalo slunce, ale přímo u cesty rostly maliny pro osvěžní. Zatímco dole byl les podobný našim jehličnatým lesům, několik posledních kilometrů jsme šli kamenitou pustinou. Na vrchol jsme dorazili krátce potom, co špičku hory zahalil mrak. Marně jsme čekali, že se vyjasní. Cestou zpět jsme trošku zmokli. Natrhali jsme obrovské množství obrovských borůvek. Vypadalo to, že francouzi snad ani nevědí, k čemu jsou. My jsme je měli k večeři k ovesné kaši. Dnes už se nám nechtělo pokračovat.

20.8.1996, úterý Léto '96 s mapamiItinerář Bylo pěkně, nejdřív jsme sjeli ze sympatického kopce dolů do St. Gervais (807 m.n.m.) a pak do Albertville (345 m.n.m). Tady, když nás hlídač vyhnal z olympijského parku, jsme poobědvali v parčíku u silnice a vyrazili do Moutiers (479 m.n.m.) po silnici, která podle mapy vůbec neměla být dálnice. No a tady jsem se (bez mapy a bez peněz) ztratil zbytku výpravy a marně jsem se vyptával řidičů a marně jsem jej hledal. O několik minut jsme se minuli na náměstí v Moutiers. Mí dva společníci nocovali za městečkem Moutiers, já jsem se snažil je předjet, abych je další den našel, a tak jsem ještě týž večer projel Aime (690 m.n.m.) a už za tmy dojel do Bourg St. Maurice (840 m.n.m). Zvlněná silnice vedla po svahu údolí do mírného kopce. Byla to na tomto výletě neobvyklá vzdálenost, byl jsem pěkně unavený. Nocoval jsem před městem u benzínové pumpy, která měla přes noc zavřeno. V noční bouřce bez stanu přišla střecha nad hlavou vhod. 

Přehrada u les Boisses21.8.1996, Středa Léto '96 s mapamiItinerář Benzinka otevírala před šestou, a tak jsem byl nucen vstávat nepříjemně brzo. Počasí se trošku pokazilo, ale nepršelo. Kolo jsem zamkl u silnice naproti benzince a pokračoval ve hledání zbytku výpravy. Vyptával jsem se řidičů, pak jsem stopem zajel do Moutiers a zpět, oči na stopkách, ale nikde nikdo. Po příjezdu stopem zpět před Bourg St. Maurice už na mě u kola bratranci čekali, prý také zrovna přijeli, ale jeli jinudy, po cyklistické stezce po opačném svahu údolí (no comment...). Dál jsme pokračovali údolím řeky Isery, pěkně do kopce. Obrovská přehrada u les Boisses byla vidět už z dálky. Nikdo ale netušil, jak je to ještě daleko, a tak se přehrada jen zvolna přibližovala několik dlouhých hodin. Val d'IsérePozdě odpoledne jsme projeli kolem přehrady, začínalo trochu pršet. Do Val d'Isére (1840 m.n.m.) jsme dorazili již za deště. Tady, po menším nákupu a večeři pod střechou nějaké stavby - snad parkoviště, jsme dlouho hledali místo k přenocování. Pršet sice již přestalo, ale pohled na oblohu nesliboval nic příjemného. Vrcholky okolních kopců byly zahaleny do mraků valících se nízko nad zemí údolím. Nakonec jsme nocovali v autobusové zastávce, která asi původně byla stánkem na prodej vstupenek (Val d'Isére bylo jedním z dějišť zimní olympiády v Chamonix). Spaní vskutku královské: Zasklený dřevěný domeček, zásuvky, měkoučký koberec...  

Sedlo Col de l'Iseran22.8.1996, čtvrtek Léto '96 s mapamiItinerář Bylo zataženo, sem tam pár kapek. Projeli jsme Val d'Isére a začli stoupat na sedlo Col de l'Iseran (2770 m.n.m.), nejvyšší silniční sedlo v Evropě. často jsme odpočivali na odpočívadlech podél úzké, klikaté a ztrmé silnice. Po překonání 2400 m převýšení jsme dorazili na sedlo, přes které se převalovaly mraky. Krátce po příjezdu začlo pršet. V dešti jsme sjeli Lanslevillard a dál opět za jemného mrholení a do kopce kolem mraky zahalené hory Mt. Cenis, sedlem Col du Mt. Cenis (2083 m.n.m.) kolem fantastického a tajemného jezera Lac du Mt. CenisOdtud byl vidět okraj mraků a krásné počasí nad Itálií. Kolem opuštěné celnice a hrůzostrašně vypadajícího opuštěného městečka jsme projeli na území nikoho mezi Francií a Itálií. Spali jsme na strašidelném místě poblíž staré vodní elektrárny dříve hnané vodou z jezera. Kempovali tam nějací italové.

23.8.1996, Pátek Léto '96 s mapamiItinerář Počasí se konečně umoudřilo. Ráno byl na obloze sem tam obláček. Dlouhý sjezd přes hranice na italské území až do Susy (503 m.n.m.) a Táboření na francouzsko-italských chranicíchodtud skoro po rovině až do Torina (239 m.n.m). Po prohlídce Torina jsme odpoledne nasedli na vlak a přes Alessándriu dojeli v noci do Janova (asi 130 km). V Janově jsme vystoupili o zastávku dřív v bláhovém domění, že někde najdeme kousek rovného místa k přespání. Déle než hodinu jsme tlačili kola úzkými uličkami do hrozného svahu domnělým směrem od civilizace, aby se za kopcem vynořilo noční panoráma západního okraje Janova. Nakonec jsme spali na trávníku před momentálné opuštěnou vilkou.

24.8.1996, Sobota Léto '96 s mapamiItinerář Ráno jsme sjeli dolů do města, koupili levné sušenky, kterými jsme se živili několik příštích dní, a zbytek dopoledne a část odpoledne prohlíželi Janov. Zašli jsme i do janovského akvária se všemi těmi mořskýmí příšerkami. Odpoledne jsme vyrazili po silnici podél pobřeží směrem na La Spézii. Pobřeží bylo samý kopeček. Cestou jsme trhali skoro zralé fíky. 
V městečku na pobřeží, Sori, jsme se konečně vykoupali (opravdu slastný pocit po takové době) a v podloubí před cukrárnou přečkali krátkou letní bouřku. Spali jsme na východním pobřeží výběžku pevniny s majákem v městečku Rapallo. Hned u silnice naproti restauraci byl složitý systém zděných a provizorně zbudovaných přístřešků s tekoucí vodou a výčepním pultem, kde se ten den zrovna nestolovalo. Spali jsme tedy pod střechou a nelitovali jsme. V noci byla tak strašná bouřka, že by nás to ve stanu asi odneslo.

25.8.1996, Neděle Léto '96 s mapamiItinerář Ráno opět krásné počasí, na obloze jen drobné obláčky. Pokračovali jsme podél pobřeží směrem na východ, v Sestri Levante jsme podle mapy zahnuli na "silnici s vyhlídkou" vedoucí po kraji pobřeží. Jeli jsme bývalými železničními tunely po jednoproudé silnici se střídavým provozem. Všichni na nás troubili, když zrovna nic nejelo, tak nebylo v začouzeném tunelu vidět ani na krok, prostě paráda. Psychicky zdeptáni jsme v Bonassole odbočili a jeli k La Spézii oklikou přes Borghetto di Vara (přes pořádné kopce). La Spézii jsme se nakonec někudy vyhnuli, projeli jsme Aullu (tak ale necelých 70 m.n.m.) a za Remettou začli stoupat kopcovitou krajinou k sedlu Passo de Cerreto (1261 m.n.m.). Místo na spaní se hledalo těžko, a tak jsme se, už za šera, utábořili v rozestavěném domku ve vesnici poblíž Fivizziana. 

Pohled ze sedla do vnitrozemí26.8.1996, Pondělí Léto '96 s mapamiItinerář Bylo opět pěkně, snad až moc teplo. Nebylo to daleko, ale kvůli horku s častými přestávkami jsme celý den stoupali vyschlou hornatou krajinou do kopce k průsmyku Passo de Cerreto (1261 m.n.m.). Cestou jsme trhali ostružiny, které rostly podél silnice. K večeru jsme dorazili na trávou a nízkými borovicemi porostlé sedlo. Tam jsme také strávili noc. Na sedle byl silný průvan. Oheň se těžko rozdělával a udržoval, ale nakonec se nám podařilo uvařit večeři. 

27.8.1996, úterý Léto '96 s mapamiItinerář Ze sedla to bylo skoro pořád z kopce a cesta rychle ubíhala. Z hor jsme sjeli na úplnou rovinu. Dojeli jsme až do Reggia Nell' Emilia (60 m.n.m.), dali jsme si pizzu a protože nám došel plyn na vaření, zbytek dne jsme sháněli po obchodech se sportovními potřebami "Camping Gaz" s bajonetovým ventilem. V jednom obchodě jsme potkali nadšence, který nám radil, kde všude by se dal sehnat, zajel s námi do dalšího obchodu a pak s majitelem obchodu vymysleli, že by snad v Módeně... (sousedním městě). Spali jsme na okraji Reggio Nell' Emilia na zahradě za opuštěným domem. Večeři jsme vařili na ohni, plyn nebyl, a to se s námi přijel dohadovat nějaký pán. Bylo celkem jasné, že ho na nás poslala paní ze sousedství, kterou jsme večer žádali o vodu. On nerozumněl nám, my jsme nerozumněli jemu, ale v jeho promluvě se poměrně často objevovalo slovo "carabinieri". A taky že přišli. Kvůli komárům jsme spali ve stanu bez vnějšího pláště a asi ve 2 v noci nás budila dvojice policajtů s baterkami a odjištěnými pistolemi. Legitimovali nás, a když jsme je ujistili, že zítra pokračujeme dál, nechali nás na pokoji. Mimochodem kromě pána v informacích na nádraží to byli jediní italové, kteří uměli trochu anglicky. Jakoby toho nebylo dost, přišla v noci ještě průtrž mračen.

Šikmá věž v Bologni28.8.1996, Středa Léto '96 s mapamiItinerář Ráno jsme dojeli do Módeny (34 m.n.m.), kde jsme dál marně sháněli plynovou bombu do vařiče. Koupili jsme ji spíš náhodou za městem v Baumaxxu. Vítr foukal do zad, počasí bylo příjemné, a tak jsme po rovině velmi rychle dojeli až do Bologni. Koupili jsme lístky na vlak a část odpoledne jsme strávili prohlídkou města. Odpoledne jsme vyjeli vlakem z Bologni a přes Ferraru a Pádovu dojeli večer do Benátek (asi 130 km). Večeři jsme uvařili před nádražím na rampě pro vozíčkáře. Po krátké přeháňce jsme velkou část jasné úplňkové noci strávili prohlídhou Benátek a taháním naložených kol po schodech nahoru a dolů přes kanály.  Večeře v Benátkách 
Spali jsme na pevnině kousek od mostu do Benátek 

29.8.1996, čtvrtek Léto '96 s mapamiItinerář Dopoledne jsme strávili střídavým hlídáním kol a prohlídkou Benátek - včerejší akrobacii s koly na schodech si už nechtěl nikdo zopakovat. Dali jsme si pizzu, k ní nám napočítali 3x "Copperto" (nevím, co toje, ale nebylo to vidět, moc jsme se toho nenajedli a bylo to pěkně drahé) a odpoledne jsme vyrazili směrem na Jésolo a Cortellazzo. Byť po rovině, v takovém vedru nebyla cesta příliš příjemná. Koupali jsme se a spali na pláži na východním okraji Lido di Jésolo.

30.8.1996, Pátek Léto '96 s mapamiItinerář Na  pláži v BibioneRáno jsme zabíjeli čas hledáním mušlí. Dopoledne jsme vyjeli do Bibione. Cestou po úplné rovině bylo opět děsné vedro. Do Bibione jsme dorazili před polednem. Hledali jsme cestovní kanceláře, se kterými byl domluvený odvoz. Odpoledne jsme strávili na pláži, prostě taková nuda. Spali jsme v parčíku před jakýmsi hotelem ve východní části Bibione. S námi tam nocovalo i několik dalších českých turistů.

31.8.1996, Sobota Itinerář Přes noc se zatáhlo a na koupání bylo chladno. Byli jsme se podívat na maják na východním okraji BibioneMaják v BibionePo posledním společném obědě jsem odjel do západní části Bibione, odkud měl odjíždět autobus "mé" cestovky. Oholil jsem se, vyčkal příjezd autobusu, rozebral a naložil jsem kolo, dostal jsem nejpitomější místo v autobuse, protože "tady jsme seděli my" a "tady jsme seděli oni"... Karosa nastartovala, vyrazili jsme do česka.

1.9.1996, Neděle Itinerář Kolem deváté hodiny ráno dorazil autobus do Olomouce (asi 760 km). Tady jsem tak tak chytil vlak do Zábřehu na Moravě (asi 46 km). Domů to už byl jen kousek. Při příjezdu na tachometru naskočilo číslo 1414.

[Zatím konec]

Zpět na "CESTOVÁNÍ"