První doklady osídlení dnešního Ústeckoorlicka tvoří archeologické nálezy především v oblasti Choceňska, v povodí řeky Loučné. V době bronzové se tu usídlil lid popelnicových polí, jak lze vyčíst z četných nálezů bronzových předmětů. Obyvatelé si zde budovali opevněná sídla zvaná hradiště. V době vzniku českého státu, v 10. až 11. století, osídlili Slované v námi sledované oblasti Choceňsko, Vysokomýtsko, oblast Trstenické stezky, která spojovala Čechy s Moravou, dále pak území při stezce, která vedla Třebovickým sedlem. Později si osídlenci razili cestu i do severní divočiny.

K nejvýznamnějším stavbám kdysi náležel pomezní hrad Přemyslovců Vratislav, založený v polovině 11. století, ležící v oblasti dnešní obce Vraclav. Tento románský hrad se počátkem 12. století stal svědkem vyvraždění rodu Vršovců. Brzy byl však opuštěn a začal chátrat. Správní funkci po něm převzalo na počátku 13. století založené město Vysoké Mýto a hrad se stal jeho majetkem. V okolí začaly vznikat další vesnice. O velkou česko-německou kolonizaci ve 13. století se staral jednak panovník, jednak feudálové a církev. V údolí Tiché Orlice vedli kolonizaci páni z Drnholce, kteří také založili hrad Lanšperk, v povodí Divoké Orlice Drslavici. Kraj při horním toku této řeky však kolonizoval jeden z křižáckých řádů - Cyriaci, kteří založili ve druhé polovině 13. století klášter Orlík v dnešním Klášterci nad Orlicí (nedochoval se). Ve 13. století vznikla na území dnešního okresu Ústí nad Orlicí většina měst. Až na vyjímečné stavby, zejména kostely, případně kláštery, byla budována ze dřeva, a proto snadno podléhala požárům. Teprve v průběhu dalších staletí dřevo nahrazoval kámen, později cihlářské materiály.O vojenském významu Vysokého Mýta ve 14. století svědčí fakt, že bylo obehnáno kamenným opevněním a bylo v něm skladiště zbraní.

Během kolonizace dnešního ústeckoorlického okresu nabývaly stále většího významu královský hrad Lanšperk a hrad západočeského šlechtice Půty - Potštejn, jehož zbytky stojí mimo námi sledované území. Lanšperk zřejmě založil Přemysl Otakar II., ale na výstavbě se významnou měrou podíleli páni z Drnholce. Hrad ležel na strategicky výhodném návrší a patřilo k němu rozsáhlé panství. Přesto byl několikrát vypleněn, zejména za husitských válek. Později se na hradě vystřídalo několik majitelů a dnes z něj zbyly jen skromné trosky.

Významnou roli v rámci nejen svého regionu, ale v celém království sehrál i hrad Žampach. Podle historických pramenů se hrad připomíná poprvé v roce 1308, kdy náležel Petrovi ze Žampachu. Za vlády Jana Lucemburského byl majitelem Jan ze Snojma, řečený Pancíř, který se proslavil svými loupeživými výpravami i do vzdáleného okolí. Avšak za vlády Karla IV., který se dobře staral o své panství, byl tomuto řádění učiněn konec - hrad byl obležen a dobyt a Jan ze Snojma popraven. Také zde se vystřídalo několik majitelů, avšak od druhé poloviny 17. století, kdy hrad patřil jezuitům, začalo toto sídlo chátrat a potkal ho stejný osud jako Lanšperk. Kolonizace území dnešního okresu byla ukončena v polovině 14. století založením města Králík a osídlením jeho okolí, které organizovali Žampachové z Potštejna.

Gotika na Ústeckoorlicku zanechala podstatně více památek než románský stavební sloh. Nejvýznamnější je historický půdorys Vysokého Mýta se čtvercovým náměstím, opevnění, kostel sv. Vavřince a klášter. Také již výše zmiňované hrady byly vystavěny v období gotiky, dále to byly některé kostely a kláštery, později často přestavované. Renesance a myšlenky humanismu pronikaly do Čech jen pozvolna, neboť narážely na odpor revolučních sil. Vždyť renesance pocházela z Itálie, ze země, která byla odpůrkyní husitství, a proto u nás dlouho přežívala závěrečná vývojová fáze gotiky. Husitské hnutí se v tomto regionu zaměřilo především proti litomyšlskému biskupství, kterému patřily na Ústecku značné majetky a mnoho staveb, zejména církevních, bylo poškozeno. V těchto pohnutých dobách, koncem 15. století, byla ve zdejší malé vesničce, v Kunvaldě, založena Jednota bratrská. Ve 30. letech 16. století se renesanční sloh začíná uplatňovat ve výstavbě především měšťanských domů a šlechtických sídel, na Ústeckoorlicku hlavně ve Vysokém Mýtě, v Králíkách , v Lanškrouně a v Ústí nad Orlicí. Mnoho budov bylo v novém slohu také přestavěno. Šlechtici se stávají více hospodáři a kavalíry, kterým jde především o pohodlné, přepychové bydlení, problém bezpečnosti kladou až na druhé místo. Sídlo litického panství se stěhuje do nového renesančního zámečku v Žamberku, Hrzánové z Harasova si zvolili za sídlo lanšperského panství zámek v Lanškrouně, Žampachové z Potštejna budují zámeček v Letohradě, renesanční zámečky vyrostly v Králíkách, v Chocni a na dalších místech.

První polovina 17. století, třicetiletá válka znamenala hrůzy, bídu a ničení. Ústeckoorlicko velmi utrpělo švédskými nájezdy. Na panství Karla Staršího ze Žerotína v Brandýse nad Orlicí pobýval v roce 1622 Jan Amos Komenský, který později musel, jako mnoho dalších příslušníků Jednoty bratrské, odejít do ciziny, protože po válce vládu upevnili katoličtí Habsburkové. V druhé polovině 17. století nastupuje nový umělecký směr - baroko, které nejvíce ovlivnilo církevní stavby. Nejvýznamnějšími se může pochlubit Brandýs nad Orlicí, Choceň, Králíky-Hedeč, Hemže, Lanškroun, Letohrad, Vraclav, Žamberk a Tatenice. Charakteristické pro toto období je i množství mariánských morových sloupů. Obyčejní lidé měli těžký život, když obdělávali svá chudá podhorská políčka a navíc museli robotovat, a proto docházelo k častým lidovým nepokojům a bojům. Až roku 1775 byla robota zrušena a poté následovaly i další hospodářské a sociální reformy.

Ve dvou válkách s Pruskem (1742-45) ztratilo Rakousko Slezsko, Těšínsko, Opavsko i hrabství Kladské, přiléhající těsně k území dnešního Ústeckého okresu, což znamenalo hospodářský pokles monarchie. Přes Lichkov, Mladkov, Těchonín často postupovala nepřátelská i rakouská vojska a to mělo své důsledky. Koncem 18. a hlavně v 19. století dochází k většímu rozvoji řemeslné výroby, a to jak domácké, tak později i manufakturní. Jedná se hlavně o tkalcovství a soukenictví, ale také papírenství a krajkářství. Stavitelství první poloviny 19. století bylo ovlivněno nejprve stylem klasicistním a pak empírovým, kdy se částečně změnil vzhled našich měst - dřevěné domy byly nahrazovány zděnými. Na konci 18. století a téměř po celé 19. století vznikaly památky lidové architektury - roubené domy a horské chalupy. Období historizujících slohů na konci 19. století se projevilo v několika přestavbách kostelů a stavitelství secese je na Ústeckoorlicku representováno domy ve Vysokém Mýtě.

V roce 1845 byl zahájen provoz na železniční trati Praha-Olomouc, která vede přes Choceň, Ústí nad Orlicí a Českou Třebovou, a brzy přibyly i další trati. Koncem 19. století existovalo v okrese již několik textilních továren: v Ústí nad Orlicí, v Chocni, v Žamberku, v Parníku. V Lanškrouně vznikly papírny. Toto období je charakteristické četnými stávkami především za zkrácení pracovní doby, která tehdy byla i 14 hodin denně.

Po 1. světové válce a po vzniku samostatného Československého státu se začaly projevovat problémy spojené s národnostní otázkou, protože především oblasti Lanškrounska a Králicka byly hustě osídleny německými obyvateli a patřily k Sudetům. Však byly také v roce 1938 anektovány Německem. Ještě předtím byla vybudována linie těžkého opevnění, které mělo chránit republiku v oblast Králicka, na exponovaných místech zesílená tvrzemi “Bouda”, “Adam” a “Hanička”. Průběh 2. světové války nebyl na Ústecku příliš drastický, i když i zde existovala ilegální činnost a tedy i zatýkání a pronásledování. Po válce následoval známý vývoj - znárodňování a kolektivizace, což se dnes napravuje vracením majetků a privatizací.

Zpět