Flemingovo náměstí

Praha 6, Dejvice

Náměstí s parkovou úpravou založeno ve 20. letech 20. století při zakládání Dejvic podle Engelova projektu.

 

Park ve struktuře ulic vyplňuje trojúhelníkovou parcelu. Doplňuje zbylý prostor mezi paprskovitě se rozbíhajícími ulicemi, charakteristickými pro Dejvice, zvláště ulice vybíhající z Vítězného náměstí. Flemingovo náměstí je až ve třetím pásmu ulic a jeho trojúhelník vyplňuje další zvětšení kruhu soustředěného kolem Vítězného náměstí. Hlavní přístup (->) je sem po okružních ulicích z boků (Studentská a Velflíkova), tedy ne přímo od Vítězného náměstí, hlavního důležitého městského uzlu v okolí. Důležitou úlohou pro park je jeho zapojení do zeleného pásu města probíhajícího od Petřína ke Stromovce. Celý park je symetricky komponován podle osy směřující přes Vítězné náměstí k velké věži Svatovítské katedrály na Pražském hradě. Park funguje jako zelená plocha ve městě s možností odpočinku. Proto je zde mezi nízkou, střední a vysokou zelení i několik chodníků a laviček. Další funkcí je umocnění a podpoření budovy výzkumného ústavu, která je v čele parku. Skrz park je také hlavní nástup do budovy. Dále se park stává součástí již zmíněného zeleného pásu města.  

Plocha parku zaujímá tvar rovnostranného trojúhelníku s jeho hlavní osou. Této ose je celá parková kompozice podřízena. Symetrická kompozice park po stranách uzavírá, přestože po levé straně chybí blok domů a prostor zde má tendenci pokračovat. Hlavní čelo parku je uzavřeno symetrickou dominantní budovou výzkumného ústavu. Ta je lomená do oblouku se středem na špici parku, uprostřed je ještě zvýrazněna vstupním ryzalitem a věží. Špice parku (osa) však v lokálním měřítku směřuje na později postavené halové laboratoře bez dalšího smyslu.
Hlavní prostřední chodník je lemován po obou stranách řadou středně vysokých stromů, což by mělo návštěvníka dovést ke vchodu do dominantní budovy. Avšak stromům začínají příliš nízko větve a jsou velmi husté, takže průhled k budově po ose je nemožný. Boční paprskovitě se rozbíhající chodníky – okraje parku – jsou lemovány každý jednou řadou vysokých topolů. Řady nejsou pravidelné (chybí sem tam strom) a tím narušují rovnováhu parku.

Spojení parku s dominantní budovou výzkumného ústavu přerušuje kolmá komunikace hustě obestavěná zaparkovanými vozidly.

 

 

Použitá literatura:

Antonín Engel – katalog výstavy ke 120. Výročí narození, NG, NTM, 1999

Tvorba krajiny – skripta, Ivan Vorel, Jan Šteflíček