Kaple Svatého Jana Nepomuckého

Poutní Kaple Svatého Jana Nepomuckého stojí na výšině nad městem Letohrad, dříve zvaném Kyšperk. Výšině, odkud kaple vévodí svému okolí se říká Kopeček (432 m n. m.). Vystavěna je jako nějaký malý klášter nebo pevnůstka a celé její uspořádání je přizpůsobeno pětiúhelníku.

Historie:

Na místě dosavadních tří misionářských křížů z roku 1629 postavila rodina Kolovratů v roce 1714 na kopečku nad městem malou kapličku Sv. Jana Nepomuckého. Od té doby sem vždy na svatojánskou pouť přichází četná procesí a muzikanti a kaple se stává kaplí poutní.

Jan Václav Breda, cizinec, který koupil roku 1728 kyšperské panství, byl horlivým ctitelem Sv. Jana Nepomuckého, svého patrona. Dal rozbořit na Kopečku kolovratskou kapličku a na jejím místě postavil roku 1734 nynější barokní kapli, aby více vyhovovala poutníkům. Pověst vypráví, že ke stavbě bylo použito kamene ze zřícenin starého hradu Kyšperka na blízkém hradisku a že městští sousedé při stavbě pomáhali zdarma. V roce 1736 byly kolem kaple ještě vystavěny ambity, aby poutníci byly chráněni před nepohodou. Prý v nich poutníci i nocovali. Ještě téhož roku dalo město vysázet podél cesty od města po hřebenu Kopečka ke kapli lipovou alej, která zdobí Kopeček dodnes.

Na svatojánskou pouť přicházelo i mnoho procesí německých. Poněvadž německých bylo méně, byla pro jejich kázání ponechána kaple a česká kázání konána v ambitech. Počet německých procesí se však zmenšoval, až roku 1860 přišlo poslední a roku 1864 přestala německá kázání úplně. První české kázání uvnitř kaple měl písecký farář Jan Křenek.

V době josefínské byl již nad kaplí vysloven ortel zkázy a měla být zrušena. Podařilo se jí však zachránit prohlášením za kapli hřbitovní.

Postupem věků kaple chátrala, až její stav začal vzbuzovat obavy. Podnět k prvním větším opravám vyšel od stavitele Aloise Petříka, který po dohodě s farním úřadem a hrabětem Stubenbergem s nimi započal v roce 1913. V zápise Občanské besedy je uvedeno: "Kopeček byl na spadnutí a oprava musela být vzata od základu". Věž byla nahrazena novou a do báně z měděného plechu byla vložena pamětní listina. V květnu 1921 postavil v kapli nové varhany Václav Boháček, varhaník z Rychnova nad Kněžnou, stály 2600 Kč. Po válce se v opravách pokračovalo a k roku 1931 bylo uvedeno, že byly opraveny zdi, vyměněny prohnilé krovy, střechy pokryty místo šindele azbestem, omítky opatřeny novým nátěrem. Poslední rekonstrukce proběhla v 80. letech. Byly opraveny hlavně omítky a střechy.

 

Stavební průzkum:
 

Celá koncepce stavby je založena na pětiúhelníkové dispozici, dle hvězd kolem světcovy hlavy. Hvězdy pak představují světcovy ctnosti: víru, naději, lásku, dobročinnost a sílu. Kaple je centrální, pětiboká a absolutně symetrická až na přilepenou sakristii sestávající se dvou postupně uskakujících kvádrových hmot. Stojí uprostřed pětikřídlého ambitu, neboli ambit poměrně těsně obepíná kapli. Symetrie ambitů je porušena trojboce uzavřenou kaplí Nejsvětější Trojice, ta je umístěna pro vyvážení půdorysu na opačné straně než sakristie a vyčnívá z celého jinak kompaktně uzavřeného půdorysu, podobně jako vyčnívá sakristie z uzavřeného pravidelného půdorysu kaple. Sakristie je však dispozičně nevhodná pro prostor nádvoří, neboť ho v jejím místě téměř přerušuje, zbývá pouze asi 1,5 m mezi ambitem a stěnou sakristie. Průchod je zde velmi omezen, zvláště při velkém počtu lidí, kterých tady o pouti bývá opravdu mnoho.

 

 

         

    Exteriér kaple:

    Kaple je pětiúhelníkového půdorysu, ke čtyřem stěnám přiléhá půlkruhová apsida, k páté stěně je připojena již zmíněná sakristie.

    V každé apsidě je vstupní portál, všechny jsou rovnocenné, všechny jsou hlavní. Jsou to typicky barokní portály s pískovcovým rámem. Poměrně málo plastická dvojitá lišta po obvodu lehce zvýrazňuje oddělení portálu od omítky. Typické rozšíření překladu je protáhnuto ještě z části přes stojiny, zvýrazňuje a zmohutňuje tak celý portál, dává mu také zcela jasné ukončení. Zvláštností je, že takovéto rozšíření je uplatněno ještě jednou na samotném překladu. Ten se takto rozšiřuje v prostřední části směrem nahoru, jakoby to naznačovalo, že překlad přenáší nejvíce váhy právě uprostřed a tímto je posílen. Pod prvním rozšířením samozřejmě nechybí, v baroku velmi oblíbené "uši" s "kapkami". Dole má portál ochranné soklíky a je celý zdvižen o dva schůdky nad terénem. Vlastní dveře jsou dvoukřídlé, dřevěné, prosté s výplněmi. Portál i suprapenestra nad ním jsou částečně dynamické, tím, že se půdorysně odehrávají na obloukové stěně apsidy. Nad portálem je vyzdvižen kombinovaný fronton, segmentový s přímými okraji, mírně se svažujícími a ještě hloubkově zalomenými. Toto zalomení kopíruje vystouplou střední část suprapenestry, spojující portál s frontonem. Ta je materiálově pouze omítnuta a je doplněna jakousi deskou se zdobenými okraji. Uprostřed měl být asi nějaký nápis nebo znak.

    Nad portály jsou umístěna polokruhově zaklenutá okna. Šambrána je ve stejné šířce jako rám portálu. Je i stejně profilovaná. Rozšíření je tady použito ke zvýraznění dolních rohů, je vždy v délce dvojnásobné šířky ostění a vychází od rohů po dolní i po svislých hranách. Dolní hrana není nijak odlišená od svislých, neprojevuje se zde žádná podokenní římsa. Nahoře je oblouk okna ukončen prostým klenákem. Výplň je obyčejné čiré sklo rozdělené na pravidelné čtverečky.

Na páté ose je taktéž vstupní otvor a to do sakristie, podobný těm předešlým. Zvlášť z boku je malý vstup na kůr. Ten je tak trochu asymetrický, proto je také malý a bez rámu, aby příliš nenarušoval jinak čistou symetrii. Okna do sakristie jsou obdélná, korespondují tak s obdélným půdorysem sakristie. Rám mají podobný portálům, avšak zde se navíc uplatňuje podokenní římsa.

    U země má kaple omítkový červený sokl, oddělený jen lehkou drážkou a barvou. Všech pět rohů kaple je jen označeno svislým barevným pásem – pilastrem. Nároží sakristie jsou v prvním stupni řešena odskočeným vypuklým obloukem a ve druhém stupni jen odskočeným skosením včetně soklu a římsy. Nahoře je kaple samozřejmě ukončena hlavní římsou. Střechu tvoří konvex-konkávní lomená báň, zakončená malou zvoničkou.

 

Ambity:

V baroku velmi oblíbené arkády - jsou otevřeny do vnitřního prostoru elipticky zaklenutými oblouky. Na svoji malou výšku jsou oblouky poměrně široké. Podepřeny jsou čtvercovými pilíři, dole se soklem stejné výšky jako u kaple, nahoře je přechod k oblouku oddělen úzkým páskem. Z venku stavby jsou jen plné holé stěny opět se soklem a římsou. Pouze na dvou stranách jsou vstupní portály do nádvoří, podobné portálům kaple. Ambity jsou zastropeny plochým dřevěným stropem a zastřešeny nízkou sedlovou střechou. Na každém z pěti rohů je malá zvonička s cibulovou helmicí.

        

    Barevně je zvenku celá stavba včetně ambitů řešena tak, že prosté, hladké omítky jsou bílé a kamenné prvky jako portály, okenní rámy, sokly, římsy a další plasticky tvarované detaily jsou červené. Pravděpodobně byla barevnost obnovena podle původní, v baroku typické kombinace barev červené a bílé.

Interiér kaple:

Hlavní prostor je zaklenut klášterní klenbou s výsečemi. Apsidy v interiéru jsou poměrně málo znatelné. Jsou spíše vnímané jako odskočení stěn pro okna a dveře. Jsou půlkruhového tvaru, zaklenuty čtvtkulově. Jejich klenba přes odskočení navazuje na výseče hlavní klenby.

        

    Stěny jsou členěny vertikálně dnes pouze malovanými pilastry. Dolní část omítky je přemalována, takže jsou bez patek, hlavici mají volutovou. Původně byly snad skutečné, protože je zde ještě náznak plastických hlavic, které ne příliš přesně souhlasí s malovanými. Nad nimi následuje římsa složená z "architrávu, vlysu a římsy", ozdobená několika oblouny, pásky a kyma. Tato římsa neprobíhá kolem celého prostoru, je vždy přerušena každou apsidou.

V prohloubené apsidě nad sakristií je kruchta - balkón konvex-konkávně prohnutý se zděným zábradlím. Je vynesen na oblouku nad dveřmi do sakristie. Vlevo je ještě jeden malý balkónek bohatě plasticky zdobený. Vpravo o něco níž vstupuje do prostoru hodnotná plasticky zdobená kazatelna.

        

    Uprostřed kaple je pětiboký oltář sestávající z pěti oltářů. Tyčí se jako pyramida od země až těsně pod strop. Je to jakýsi architektonicky pojatý sloup postavený na pětiboké oltářní menze. Pod mnoha sochami a reliéfy se dají nalézt dekorující vztyčené voluty přecházející ve vertikální konvex-konkávní křivky a také zalamovaná římsa dokonce i s obloukovými úseky.

Nástěnné malby v kapli byly několikrát zničeny a přemalovány. Byla jimi doplněna velmi s nimi úzce související architektura, viz například malované pilastry.

        

 

 

 

Porovnání stavby s některými dalšími českými kostely:

ANDĚLSKÁ HORA (okres Karlovy Vary) – poutní, později hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice

Taktéž barokní kostel z let 1696 – 1712 podle návrhu G.B.Alliprandiho. Kostel i hřbitov jsou postaveny na symbolickém půdorysu trojúhelníka se skosenými nárožími. V ose dvou stran navazují hřbitovní zdi kaple – zbytek původního ambitu. Vnější fasáda je členěna zdvojenými pilastry na vysokém trnoži. Okna jsou obdélná s půlkruhovými záklenky. Interiér je členěn lizénovými rámci a stěny současnou architektonickou malbou. Uprostřed kostela je vkomponován původní barokní oltář v podobě rozměrného trojbokého architektonického tabernáklu se sousoším uctíváni Sv. Kříže na vrcholu.

 

LOMEC (okres Strakonice) – poutní kostel Jména Panny Marie

    Opět barokní kostel postavený v letech 1695 – 1702. Je centrální na kvadratickém půdorysu se segmentovými výdutěmi (apsidami) na všech čtyřech stranách. Na jedné straně přilepena sakristie stejného o trochu menšího půdorysu. Na protější straně je připojena nízká, hranolovitá, schodišťová věžička.

 

Na zbývajících třech stranách jsou kamenné pravoúhlé portály s trojbokými frontony. Nad nimi jsou půlkruhově zaklenutá okna a stěny ukončuje vysoká, bohatě profilovaná podstřešní římsa vyložená kolem nároží. Stavba je završena vysokou střední kupolí s lucernou a čtyřmi bočními polokupolemi. Vnitřek je zaklenut kupolí s výsečemi a lucernou. Kupoli se stěnami spojuje vysoká, vyložená římsa nesená dvojicemi koutových pilastrů. Na severní straně je kruchta s konvex-konkávně prohnutým parapetem.

        

    Uprostřed prostoru volně stojí monumentální oltář v podobě baldachýnu typu svatopetrského tabernáklu, opakujícího půdorys stavby, se čtyřmi točenými sloupy ovinutými vinnou révou, bohatými řezbami akantů s andílky nad zavěšeným tabernáklem se znaky Buquotů.

 

 

Použitá literatura:

* Církevní památky a náboženské památky a motivy
v oblasti Letohradu, Stanislav Adamec

* Umělecké památky Čech (UPM)

* Evidenční a doplňkový list nemovité kulturní památky,
okres Ústí nad Orlicí