Bystřecké údolí

Údolí potoka Čenkovičky v podhůří Orlických hor. Orlické hory jsou z krajinného a přírodního hlediska poměrně dost zachovalou oblastí Čech. Jsou to mírné, oblé svahy, porostlé převážně jehličnatými lesy. V této oblasti podhůří také hojně využívané zemědělstvím, čímž je krajina značně přetvařována. Zemědělsky jsou samozřejmě obdělávané jen plochy mírnějšího sklonu, prudké svahy údolí jsou hustě porostlé lesy a křovinami. Jsou zde prudké potoky a řeky.

Bystřecké údolí je jedno z charakteristických údolí v této oblasti. V mnoha takovýchto je vesnice, jako i zde. Je velmi rozmanité a klikaté.

Údolí je členité a mění se postupně jeho průběh. Od spodu v místě, kde se potok Čenkovička vlévá do Tiché Orlice je údolí široké a jeho svahy mírné. Postupně výše se zužuje, uzavírá a svahy jsou prudší – od tohoto místa řeším tuto úlohu – až do nejužšího místa zvaného “soutězka”, okolo se skalami. Potom se opět otevírá – po toto místo řeším tuto úlohu –, zde začíná nejpočetnější zástavba vesnice, pochopitelně v příznivějších podmínkách mírnějších svahů. Výše se prostorově průběh údolí opakuje – zúžená část, potom opět širší část s další vesnicí kde končí. Mimo zmíněné vesnice jsou také domy roztroušeny téměř v celém údolí. Podélné vymezení krajinného prostoru je dáno po obou stranách hranou, kde se prudký svah údolí porostlý lesem lomí v mírný, zemědělsky obdělávaný. Řešená část je ta nejméně zasažená zástavbou, je také přírodně zajímavější než ostatní. Měřítko prostoru je malé – šířka i hloubka údolí jsou v nejužších místech jen několik desítek metrů.
Krajinná scéna je velmi dynamická. Údolí ke klikaté, není vidět co bude dál za zatáčkou, tím je vytvářeno napětí. Prostor graduje svým postupným uzavíráním a potom zase otevíráním. Nejdramatičtější scéna vzniká právě v úzké skalnaté “soutěsce”. Těsně pod tímto místem vzniká skalní dominanta, podpořena ještě stavbou nahoře na ostré skále. Výše nad soutěskou je velmi dominantní skála místního kamenolomu, to už však není původní přírodní prvek krajiny.
Dynamiku scény vytváří také značná asymetrie, údolí má různé nepravidelné odbočky dalších údolí – tím je přerušena jinak docela souvislá horní omezující hrana údolí. Takže údolí není dynamické jen v půdorysném pohledu jeho členitostí a klikatostí, ale i ve výškovém (hloubkovém) směru. Vlastní průběh dna údolí je z podélného řezového pohledu statický, protože jeho nadmořská výška plynule stoupá bez jakýchkoli prudkých změn. Ale tuto statiku značná půdorysná a prostorová dynamika překryje.
 

Přírodní charakteristika – přírodní charakter údolí je typický pro tuto oblast, je z velké části nedotčené, je zde zachováno mnoho původních přírodních prvků. Mísí se zde k tomu ale také kulturní prvky – typické formy vesnické zástavby, které poměrně dobře zapadají do tohoto přírodního prostoru, ale pouze dokud zástavba není příliš hustá a nevytlačí tím přírodní složku. Ve zpracovávané části údolí je vyvážen soulad měřítka přírodních a technických prvků. Přírodní trochu převládají a tím je zajištěn venkovský charakter prostoru. Harmonický soulad měřítek přírodního a technického koresponduje i s měřítkem člověka. Právě proto, že celkové měřítko je malé, působí prostor útulně a příjemně.

Ochrana hodnot krajinného rázu – je potřeba zachovat v co největším poměru složku přírodní oproti technické. Nenarušovat větší ani menší lesní porosty, neupravovat koryto vodního toku a neničit jeho bezprostřední dřevinný porost. Omezit funkčnost kamenolomu, značně zasahujícího do tohoto prostoru. A to hlavně hlukem a obrovskou prašností, což znehodnocuje přírodní prostředí ve velikém okolním okruhu. Dál by nemělo být povoleno příliš mnoho dalších nových staveb, a pro ty povolené by měla platit pravidla aby se chovaly ohleduplně k okolní přírodě, jak svým vzhledem tak ekologií provozu.